Dlouhotrvající neplacené stáže na plný úvazek jsou
standardem v zahraničí a postupně se jimi stávají i v Česku. To, co
se může zdát jako zajímavý způsob, jak získat praxi ve vysněném oboru, je
přitom selháním trhu, které vede k neefektivitě a neblahým sociálním
důsledkům. Existenci neplacených a poloplacených stáží je třeba regulovat a
vyžadovat i u nich uplatnění minimální mzdy. Je však třeba mít na paměti, že
žádná regulace nedovede problém kompletně vyřešit, neboť řeší symptomy a
nikoliv původ problému. Na vině je především uvažování lidí a jejich ochota
pracovat zadarmo - i kdyby to nedávalo žádný smysl.
Rakovina pracovního trhu
„Je to vlastně
win-win situace,“ vysvětluje znalecky postarší kolega ze sportovní redakce,
zatímco čekáme na letní zahrádce na pivo. „Když to řeknu trochu drsně, jste pro
nás sice levná pracovní síla, ale sami se zase naučíte, jak ta redakce funguje,
abyste v ní jednou mohli normálně pracovat.“ Mlčky přikyvuju a pozoruju
zrzku, která se ohání za barem. Třeba taky studuje na Karlovce. „Já sem před
dvaceti rokama taky začínal jako elév, a kde dneska sem,“ dodává žoviálně budoucí
kolega a zanoří do pivní pěny svůj nos, který tvarem připomíná fotbalovou
mičudu. Začíná léto 2012, ulice Prahy žhnou třicetistupňovými vedry a přede
mnou je neplacená dvouměsíční stáž v jedné redakci, po které ze mě má
vyrůst plnohodnotný novinář.